Kempo Karate (někdy také psané jako Kenpo) má své kořeny ve starověké Číně, odkud se bojová umění začala šířit do Japonska a dalších částí Asie. Slovo „kempo“ znamená v japonštině doslova „právo pěstí“ (obdobně jako čínské „chuan fa“) a označuje obecně čínská bojová umění přizpůsobená japonskému prostředí. První styky mezi japonskými a čínskými mnichy, především v buddhistických klášterech, přispěly ke vzniku raných forem Kempo jako systému sebeobrany kombinujícího údery, kopy a úchopy.
Ve 20. století došlo k dalšímu rozvoji tohoto stylu, zejména v Japonsku a na Havaji, kde došlo k prolínání různých bojových tradic díky pestré komunitě přistěhovalců. Významnou postavou byl James Mitose, který na Havaj přinesl styl Kosho-Ryu Kempo, jenž vycházel z rodinné linie japonského bojového umění ovlivněného čínskými technikami. Jeho žáci, včetně Ed Parkera, sehráli klíčovou roli v přenesení a popularizaci Kempo v USA.
Ed Parker je často označován za otce moderního amerického Kenpo Karate. Vytvořil systém, který kombinoval tradiční techniky s moderními principy pohybu, biomechaniky a efektivity v sebeobraně. Jeho přístup byl inovativní – místo čisté tradice se zaměřil na praktickou použitelnost technik, důraz na rychlost, kontinuitu pohybu a adaptabilitu vůči různým typům útoků. Tímto způsobem se Kenpo Karate stal systémem s širokým záběrem a flexibilitou.
Dnes je Kempo Karate praktikován po celém světě v různých stylech a školách, které si uchovávají některé tradiční prvky, ale často je kombinují s moderními přístupy. Jednotlivé školy se mohou lišit v názvosloví, filozofii nebo rozsahu technik, ale většina z nich klade důraz na rychlou, účinnou a promyšlenou sebeobranu. Kempo zůstává dynamickým bojovým uměním, které se neustále vyvíjí a přizpůsobuje současným potřebám praktikujících.
